Vyjádření kapitána k utkání Bučovice - Loko F
Zcela podle článku pana Kalendovského opravdu nastala situace, kdy naše druhá a třetí deska,jinak vždy ochotní mladí a silní hráči, musely být nahrazeny dalšími členy soupisky, přičemž dostupnost náhradníků nebyla vůbec ideální. Podařilo se nám (mi) však nakonec najít 8 odhodlaných, navíc se dvěma řidiči. To je pro mnoho kapitánů víc než výhra v utkání.

Doprava v nejlepším pořádku (děkuji oběma pánům!), sic měli oba řidiči odlišné pohledy na
příjezd, k utkání jsme všichni nastoupili téměř na vteřinu přesně. Já sám jsem vedle Karla
Martiška chvíli po začátku nevěřil svým očím, jak on sám a jeho soupeř stojí. Dávno jsem vzdal debaty o jeho volbách zahájení, ale postavte si pozici po 17. tahu černého. A on vám tam sedí a dívá se na šachovnici jako na prázdnou tabulku sudoku. Nakonec to ten kouzelník našel a já jsem mohl tím pádem ve slabší pozici nabídnout remízu (přijatou) ve prospěch utkání. Zde se Lokomotivě omlouvám, obranu proti minoritnímu útoku bezpochyby ještě dopiluju.
Hodnocení jednotlivých partií se dnes přenechává počítačům (nebo nějakým podezřelým
iniciálům JK), přesto se více než hodí zmínit komentáře pár našich bijců:
„Jo no, pak to bylo jednoduché…“ (Karel Martišek, první vyhraná partie v utkání). „Měl jste mě to nechat hrát dál, pane Kašpárek!“ (Miloš Kocí, nelibě nesoucí kapitánem „doporučenou“ remízu, kde mu tímto dávám zapravdu, jeho soupeř při rozboru pozice upřímně neprojevil mnoho šachového talentu).„On to úplně zavřel, tam už to nepůjde! Můžu vzít remízu?“ (Karel Zikan, zapisující anglickou notací, se v hodnocení pozice ani trochu nemýlil). „No co?! Nejde to!“ (Jan Kalendovský, „lehce“ nespokojený s vlastní partií). „Člověče, já jsem letos vůbec nechtěl hrát! Co ty, jak se máš?“ (Petr Kunčar, bučovická jednička a rozhodčí utkání, nezávazná konverzace v posledních letech málo se vídajících kamarádů s autorem čtených řádků po čtvrtém tahu před hrací místností).
Rozhodující mladá hvězda utkání - Eliška Vavřínková - se k vlastním partiím během hry moc
nevyjadřuje (aspoň ne mně, taky nejsem její trenér), v neděli trochu koketovala s remízou,
ovšem její mladá kuráž ji vedla dál hrát a vyhrát a já jí této síly přeju do budoucna co nejvíce.
Partii Toma Perutky s Honzou Gorčákem nebudu šachově komentovat, nesledoval jsem ji
podrobně, ovšem jak je zřejmé, jen jeden pěšec navíc často nestačí k výhře, tak to taky
dopadlo. Ale byl to půlbod na 4,5 bodu v zápase, který kapitán by se neradoval?!
Honza Uhmann si v patii s Petrem Kunčarem zavařil možná sám, ale kvality jeho soupeře jsou dlouhodobě prokázané. Zkuste si zahrát s Peťou Kunčarem. Nicméně, byla to poslední partie zápasu, poslední překážka odjezdu do Brna.
Už před koncem utkání jsme s panem Kalendovským a Zikanem gratulovali Elišce, že nám
vyhrála utkání. A taky jsme se trochu krátce bavili o Facebook Messengeru, o problémech
s Gmailem a dalších nešachových tématech. Ty nedělní tři body patří týmu Loko F, bez Elišky Vavřínkové by tu ale nebyly.
Nedivte se, prosím, přípitkům Na Elišku!, ale nepřeceňujte novinářsky lehce přikrášlené
vyprávění pana Kalendovského, situace nebyla nijak rozohněná, ač některé rozbory (Nikodém, Spodný, Staněk…) bez toho přípitku takřka nelze snést. Děkuji za přečtení do konce.
Ondřej Kašpárek
kapitán Loko F