Částečně mě již předběhl v komentáři toho, co dnes dělo ve Vyškově, Miloš Kocí, ale tentokrát již musím z pozice rodiče svých dcer, které několik let hrají "Vyškovské turnaje" reagovat přímočaře a adresně.

První nemilou zkušenost s oraganizátorskými schopnostmi vyškovských jsem byl konfrontován již před pěti lety, kdy jsem přijel s Eliškou na první MČR, tehdy do 8 let. Z mého pohedu naprostá katastrofa (společný turnaj chlapců a dívek, kouřící pořadatelé na chodbách za hracím sálem, vedro, zmatek hluk, přenosné  jmenovky pro děti...) - byl jsem však tehdy na akcích tohoto charakteru zelenáč. V dalších letech následovaly právě turnaje seriálu KP v rapidu, které se nesly v podobném duchu - chaos, zmatek, zpoždění, panika, ruch. Do dnešního dne bylo vrcholem pořádání MČR v rapidu mládeže v roce 2011, které jsem již v jiném komentáři přímo předsedovi komise mládeže ŠSČR nazval Vyškovskou fraškou. Tehdy měly hrát nejmenší děti v neosvětleném, nevyvětraném, zahuleném, pověstném Pekle hotelu Dukla, za přímé asistence předsedy KM ŠSČR Ing. Zdeňka Fialy.

Dnešní "turnaj" však přebil všemi trumfy pořadatelů mé předešlé zkušenosti. Vše začalo tradičním zpožděním u prezence, kdy pořadatel i přes spoustu dopředu přihlášených vše datluje do PC (má to mít již dopředu nachystáno a v databázi pouze doplňovat nepřihlášenými nebo škrtat ty, kteří nedorazí). Následuje zjištění, že je málo stolů a málo šachů. Asi 10... Následuje přesun nejmenších "špuntů" do patra, téměř slavnostní průvod v režii bývalé paní " z Ratíškovic", nově působící ve škole ve Vyškově, přímo do "její třídy". Slavnostní uvítání, děti netuší kde mají sedět a co mají dělat, přesun šachovnic a ... digitální hodiny pro nejmenší děti, které si pletou své a soupeřovy figurky... (včetně mé nejmladší dcery). Netuší, co mají dělat, zmáčknout, o významu čísla na displeji nemají ani potuchy. Mezitím dole v jídelně-hlavním hracím hracím sále, nemohou natáhnout analogové hodiny nejzkušenějším hráčům - není čudlík...

Hlavní hrací místnost připomínala po celou dobu arénu boxu, fotbalu, atletiky, možná i parlamentu. Se šachovým prostředím to však nemělo pranic společného. Zkušenější hráči si nevěřícně zacpávali uši, aby mohli udržet alespoň minimální koncentraci. Pořadatel spouštěl kola turnajů B a C v rozdílný čas, tudíž jedni dělají binec, druzí hrají o medaile, o postupy na MČR... Rozhodčí nic, ředitel turnaje nic (asi ani není v sále). Když si dovolím vznést připomínku panu Vémolovi, jednomu z pořadatelů, řekne mě: Jo, je to hrozný, pokrčí rameny a jde dál. Prostě peklo! Vše bedlivě sledoval s foťákem v ruce čelný představitel jihomoravského svahu pan Ciprys. Věřím, že jeho komentář nebude opětovným poplácáváním se po ramenou, jak nám ten seriál hezky klape a běží.

Jsem si vědom toho, že v dnešní době sehnat někoho, kdo udělá turnaj pro 140 dětí, není vůbec jednoduché. Jelikož se aktivně podílím na řízení jednoho poměrně velkého šachového klubu a jsem dlouholetým pořadatelem každoročního turnaje seriálu GP v rapidu dospělých o účasti 140-180 hráčů, vím, co znamená zajistit "bezproblémový" průběh takové akce. Tým profesionálně sehraných jednotlivců, kteří každý fungují v každé minutě na své značce, dlouho dopředu zajištěná veškerá organizace.

Po několikaletých osobních zkušenosteczh si dovolím tvrdit, že ničeho takového ve Vyškově snaživí pořadatelé nejsou schopni.

Vyzývám proto nejvyšší řídící orgány ŠSČR a jihomoravského ŠS, aby již turnaje obdobného významu Vyškovu nepřidělovaly, minimálně do té doby, než bude šachová veřejnost přesvědčena o změně organizačních schopností vyškovského klubu. Seriál KP může mít jiného pořadatele jednoho z turnajů, seriál může mít 4 nebo 5 turnajů, tak, jak je to v jiných krajích.

Omlouvám se razantní kritiku (která u mě vůči Vyškovu bublá už několik let), ale než dnešní Vyškov, tak raději nic.