Po zásadní generační obměně, kdy věkem z kategorie mladších žáků odrostli Míša Žitný, Vojta Jurásek a Eliška Vavřínková, se letos mladší žáci Lokomotivy z krajského přeboru na MČR nekvalifikovali. Avšak díky pořadatelství Brněnské šachové školy ve spolupráci s Lokomotivou se letošního MČR přece jen mohli zúčastnit.

Hodně mladé družstvo v sestavě Tomáš Kocí, host Péťa Glozar, Míša Kureš, Vilík Faja, Anička Vavřínková a střídající se Šimon Volák a Honza Dvořáček bylo nasazeno jako patnácté v poli 28 startujících družstev. Jelikož se p. Hurta musel plně věnovat pořadatelským povinnostem, dostal jsem příjemnou možnost děti během turnaje vést.

Nedělali jsme si nějaké velké ambice na přední umístění, tajným přáním bylo pokusit se skončit do 13. místa, které zaručuje kraji další postupovou pozici pro MČR v následujícím roce. Náš mladý tým od začátku příkladně bojoval, neustále se pohyboval okolo 10. místa a až těžký soupeř z Frýdku Místku a porážka v posledním kole rozhodly o tom, že nám ono 13. místo těsně uteklo a skončili jsme na 16. příčce.

Los nám hned v prvním kole přisoudil soupeře jasně nejtěžšího, pozdějšího vítěze BŠŠ Frýdek Místek „A“. Po dvou bleskových prohrách jsem reálně očekával onoho pověstného kanára, nicméně další průběh zápasu nebyl zdaleka na jednu branku a po cenné remíze Toma se Zuzkou Gřesovou a především výhře Míši s K. Laurincouvou a dlouhém boji Aničky (do praporku) jsme prohráli důstojně 1,5-4,5. Ve druhém kole následoval snad jediný slabý soupeř, kterého jsme potkali, Zábřeh na Moravě naši reprezentanti porazili rychle 4-2, když skóre bylo k soupeři ještě hodně příznivé. Tímto zápasem byl páteční program naplněn. V sobotu ráno ve třetím kole nás za odměnu čekal druhý nejvýše nasazený tým PORG Praha, v sestavě s úspěšnými reprezentanty P. Haasem a sourozenci Přibylovými. Naši borci správně vůbec nevnímali papírové předpoklady a od začátku se zápas pro nás vyvíjel velice dobře. Tomáš odremizoval Haaseho, Míša Kureš totálně zrušil Viktora Přibyla, na šesté rychle vyhrál Honza. Anička v další časovce udržela na uzdě silnějšího soupeře a tak jsem za stavu 3-2 pro nás nařídil Vilíkovi zajišťoavcí remízu v hodně lepší pozici. Vyhráli jsme s favoritem překvapivě 3,5-2,5o….mmmmmmmmmmm a za dobrý výkon následovala další „odměna“ – ambiciózní sousedé z KuřimiJ. I tento zápas se vyvíjel dlouho poměrně dobře, když vyhrál Péťa, opět Honza, velmi dobře s hodně lepším časem stál Míša s Julčou Richterovou a Anička tahala naprosto vyrovnanou pozici s Tomem Křížem. Zápas se zlomil v Míšově partii, kdy se nechal strhnout zkušenou Julinkou do zbytečné bleskovky, kterou lépe zvládla soupeřka a prohrávali jsme 2-3. Utkání gradovalo partií Aničky, která opět s několika vteřinami na praporku hrozila soupeři maty, ten však našel motiv věčného šachu a vynutil si tak pro Kuřim potřebnou remízu. Soupeř vyhrál 3,5-2,5 a Pavel Krupica si hodně oddychl. Težce jsme trápili dalšího favorita a pozdějšího medailistu.

Po těsné porážce nám nemilosrdný los přidělil v pátém kole dalšího z vysoce postavených týmů, páté nasazené Říčany. Zde si vybrala svou jedinou slabou chvilku Anička, nicméně další body Honzy, Michala, Vilíka a opět taktická remíza Péti přinesly další skalp favorita v podobě vítězství 3,5-2,5. 9 zápasových bodů znamenalo průběžné skvělé pořadí v první desítce. Dobré výkony našich dětí ovšem přinesly dalšího těžkého, sedmého nasazeného soupeře z Vlašimi. Opět dlouhá přetahovaná, výhry Honzy, Aničky a remíza Péti s velice silným Jakubem Voříškem (1773) však byly málo a prohráli jsme opět těsně 2,5-3,5. Následovalo sobotní poslední, turnajové sedmé kolo, které se dle mého názoru ukázalo být pro naše družstvo z hlediska konečného umístění klíčové. Vyrovnané družstvo soupeře z Orlové vypadalo dost dobře „hratelné“ a vývoj zápasu byl od začátku velice příznivý. Na dvou šachovnicích jsme měli rychle výhodu figury či kvality, všude jinde jsme stáli lépe nebo vyrovnaně. Na prvních dvou deskách vyhráli Tom a Péťa, nicméně v rozhodujících okamžicích se od nás, nevím proč, bohyně Caissa krutě odvrátila. Jasně vyhranou pozici prohrál do té doby bezchybný Honza, Míša prohrál s kvalitou víc, lepší pozici zkazil i Vilík a i Aničku nakonec silnější soupeřka z Polska přetlačila. Zápas, který dlouho vypadal na minimálně 4-2 pro nás, jsme tímto skóre prohráli a propadli se na patnácté místo, pořád však na dostřel kýžené třináctce.

Nedělnímu závěrečnému dvojkolu předcházela neuvěřitelná „příhoda z natáčení“, když z našeho domova v Kuřimi jely do Brna po večerní návštěvě dvě auta. Ovšem to, že ten nejdůležitější pasažér, tedy Anička, není na palubě ani jednoho vozu, jsme zjistili až u sjezdu v Králově Poli, když volá uplakaná Anička, kde jsme a proč jsou zamčené dveře….:) Kdo neviděl, neuvěří. Následoval tedy rychlý obrat jednoho auta zpět, Anička nakonec dorazila s minimálním zpožděním. Její „náladu“ odnesl soupeř z Mostu, který sice výsledkově vypadal velice slabě, ale jeho hra tomu neodpovídala. Nicméně Aňa se zakousla a rychle ho dostala pod tlak. Ve chvíli, kdy už se zdál rychlý konec, však soupeř ze zoufalství zahrál tah, který na první pohled znamenal ztrátu Aniččiny věže. Aňa však opět ukázala svou bojovnost, dlouze se zamyslela a 30 sekund před praporkem nádherně obětovala koně, z čehož pramenila vynucená smrtící kombinace. Spadl mi velký balvan ze srdce, Most jsme měli porazit a tohle nevypadalo moc dobře. Anča soupeře dostala do jednotahového matu, ale asi proto, žeo měla za sebou hodně diváků, místo matu kombinovala dalších deset tahů a partii zakončila matem mnohem hezčím, než mohl být ten první :). Ve vyrovnaném zápase jsme vedli 3-2, když k Aničce ještě přidali body Péťa a Šimon a dlouze se čekalo na rezultát partie Michala. Ten měl celou partii vyrovnanou pozici, soupeř logicky odmítal remízu. Míša zahrál opět trošku zbrkle a partie vyústila do koncovky dvou dam s jedním soupeřovým pěšcem. Pozice byla dlouho jasně remízová vynucováním věčného šachu ze strany Michala. Míša však v jeden okamžik dal šach na špatné pole a dopustil postup soupeřova pěšce z remízového postavení až na jedno pole před proměnou. V tento okamžik byla partie již jasně prohraná, nicméně najednou Míša reklamuje soupeřovo překročení času! Vítězíme 4-2, postupujeme před posledním kolem na jedenácté místo s ambicí atakovat první desítku.

Los posledního kola je však nemilosrdný. Budeme bojovat s dalším Frýdkem a jelikož poměrně dobře znám šachovou výkonnost soupeřových dětí, nejsem přliš velký optimista. Mé obavy se bohužel naplnily, celý zápas jsme tahali za kratší konec. Velmi hezky vyhrál Tom na první, a na šesté vyhrál Šimon. Bohužel rychle prohrávají Vilík i Míša, Péťa se trošku topí ve vyrovnané koncovce, kterou nakonec prohrává. Za stavu 3-2 pro soupeře Anička s pěšcem méně dostává nabídku remízy, Aňa příkladně okamžitě odmítá a začíná riskovat. Opět pár sekund do konce, Anička ztratila dalšího pěšce…Následuje však další vynikající kombinační obrat a Aňa chytá soupeřova jezdce. Naše radost však byla předčasná, soupeřův volný pěšec postoupi na c2 a to už při velmi přesné hře protivníka Anička nezvládá ubránit. Partii sportovně vzdává, načež ale přichází velice nesportovní chování soupeře s hurónskými výkřiky a atletickými výskoky. Anička v slzách lituje, že se prohrálo a nebudeme 13…..:) Od všech příznivců Lokálky však dostává velkou pochvalu za příkladnou bojovnost.

Prohráli jsme tedy 2-4 a končíme na 16. místě. Ani případná remíza by nakonec na 13. místo nestatačila, tabulkou dolů se propadlo favorizované Staré Město s lepším pomocným hodnocením.

Celé družstvo zaslouží velkou pochvalu za bojovnost. V rozhodujících chvílích se projevila nezkušenost našich nejmladších, vždyť 4 ze sedmi členů družstva tuto soutěž hráli poprvé. Neměli jsme žádnou „hvězdu“, ale vyrovnaností jsme zle trápili spoustu favoritů. Prohráli jsme s vítězem a těsně s bronzovým medailistou, porazili jsme druhý a pátý nasazený tým, s ostatními favority jsme prohráli těsně. Jen jeden soupeř byl vyloženě slabý.

Na prvních dvou deskách to měli velmi těžké Tom a Petřík, oba zahráli své, Péťa se chytil po pomalejším rozjezdu, všichni víme, že rapidy mu sedí méně než vážné partie. Tom zaznamenal několik velmi dobrých individuálních výsledků a turnaj zakončil krásným kombinačním obratem v poslední partii. Míša Kureš je pro Lokomotivu obrovským talentem, potřebuje se trošičku zklidnit. Má vynikající kombinační myšlení, až se přestane nechat strhávat ke zbrklým řešením, jeho výkonnost okamžitě půjde dále strmě nahoru. U Vilíka platí to samé, co u Michala, potřebuje nasbírat zkušenosti z vrcholných turnajů a musí mnohem lépe hospodařit s časem. Jeho výkony jsou ještě nevyrovnané, střídá vynikající tahy s občasnými hrubkami. Také on je pro Lokomotivu velkým talentem. Anička už naopak zkušenosti prodávala, potěšilo mě, že se začala dobře orientovat v situacích, kdy ji zbývá v bonusovém tempu jen několik vteřin. Měla trochu smůlu na sílu svých soupeřů, jak je možné dohledat na její turnajové kartě. Milým překvapením pro mě byli oba střídající se kluci na šesté šachovnici, dohromady získali 7/9 a byli tak naši nejúspěšnější deskou. Velký talent pro kombinační motivy vidím především u Honzy, věčná škoda jeho jediného kiksu v zápase s Orlovou.

Družstvo vzhledem k věku jednotlivých členů má před sebou velmi dobrou perspektivu, nikdo věkem příští rok neodchází. Pokud dětem vydrží vůle a tréninková píle, jistě se zase brzy dočkáme umístění v elitní desítce či dokonce bojů o medaile.

Závěrem děkuji všem dětem za bezva přístup a všem ostatním, kteří nám po dobu mistrovství drželi palce.

Tomáš Vavřínek