Již čtvrtým rokem se poměrně pilně věnuji manažerství svých a mnohdy i ostatních dětí na nejrůznějších turnajích. Absolvovali jsme jich určitě kolem stovky, což je už dostatečný reprezentační vzorek, abych si udělal komplexní názor co lze dělat lépe a jinak, čemu se vyvarovat apod. Navíc  jsem v poslední době mírně pronikl i do některých problémů vedení klubu, znám některé jejich starosti a snahy, jak činnost klubu nadále provozovat, kde na to vzít dostatek finančních prostředků, jakým způsobem stanovit priority, jak se rozhodovat v komplikovaných situacích.

Doba automatismu je již nenávratně pryč a všechny subjekty, stejně jako náš klub jsou hozeny do obrovského oceánu tržní ekonomiky. Je stále obtížnější hledat finanční zdroje od sponzorů, firmy buď tak tak přežívají a na sponzoring nemají samy dostatek prostředků nebo prostě krachují. Taková je doba. I šachový klub má svoji ekonomiku. Musí platit nájem, energie, cestovné, telefon – prostě všechny náklady tak jako každá jiná firma v republice. Jsem přesvědčen, že se jako jeden velký problém jeví i výše členských příspěvků. Je to totiž členská základna, která by měla vytvářet tu jistou část ekonomiky klubu – část nutnou k zaplacení všech potřebných nákladů a nároků pro bezproblémový chod klubu. Týká se to tedy nás všech, kteří šachy hrajeme a hlavně chceme hrát dál v nerušené pohodě s obvyklým materiálním zázemím. I když náš klub jistě nezačíná z nuly, je právě v těchto těžších dobách potřeba vytvářet určitou rezervu, protože ne vždy se podaří sehnat peníze v objemu, jaký si představujeme.

Je potřeba si uvědomit, že reálné stanovení finančních nároků klubu vůči jejich členům je zodpovědný přístup zejména do budoucna. Nejde o obohacení jednotlivce, ale zejména o udržení a pokud možno i vylepšení stávajícího standardu, toho, na který jsme všichni zvyklí.

Současně si myslím, že ani úhrada z řad mládeže za kroužky není dostatečná. Pokud má mít práce s mládeží nějaký efekt je potřeba více trenérů ochotných trénovat s dětmi v menších skupinkách. Možná i zařazení jiných turnajů než druhé úterý by stálo za úvahu, o zpětné vazbě mezi Lokomotivou a satelitními kroužky na školách ani nemluvím. Tam to asi taky moc nefunguje, když do kroužků chodí přes sto dětí a na druhém úterý se jich schází žalostně málo. Děti jsou určitě soutěživé, jen jim dát odpovídající prostor. Už i tato maličkost by možná ve svém důsledku dílčím způsobem pomohla klubové pokladně.

Věřím, že se k tomuto článku dočkám i mnoha ohlasů. Každý má svoje stesky, vize, nápady a připomínky a jenom kvalitní diskuzí a zvážení všech připomínek lze stanovit tu nejvhodnější cestu dále. Všechny Vaše nápady a připomínky budou zodpovědně řešeny na výboru klubu.